Životní týden. Část první

Karle, toho budeš litovat

Postoupí kouč Miroslav Koubek s Plzní do osmifinále Evropské ligy? A čím je vlastně výjimečný?

Jan Palička, David Čermák 

20 Feb 2025 - MF DNES

Může to být jeho životní týden. Ačkoli před deseti lety oslavil fotbalový titul (včetně pozoruhodného tetování na stará kolena) a mohl by vám tvrdit, že to byl vrchol všeho.

Možná ano, možná ne. Kdyby se mu večer podařilo postoupit přes Ferencváros do osmifinále Evropské ligy a v neděli ještě střihnout ve velkém šlágru Slavii, dostane Miroslav Koubek na své trenérské vysvědčení zlatý štempl, že je extratřída.

Dlouho prospíval s vyznamenáním, jen si toho nikdo moc nevšímal. Teď si říká o červený diplom. Tři roky po sedmdesátce. Když už se s ním nepočítalo, odrazil se za nejkrásnějším obdobím kariéry. A přestože už mockrát zvažoval, že kvůli slabému srdci s trénováním sekne, zatím tomu nic nenasvědčuje.

Doktoři ho hlídají a dávají mu zelenou. Manželku doma už mnohokrát zvládl umluvit, že na důchod má čas. A komu by se chtělo končit, když konečně dorazila odměna za celoživotní makačku. Ale proč vlastně až teď?

Důvodů by se našlo víc. V začátcích určitě doplatil na divoké devadesátky, kdy fotbalové kluby často patřily do portfolia bohatých kovbojů, kteří si radši na lavičku pořídili slavné jméno, než aby si trpělivě vyčekali výsledky od nepříliš prověřených expertů. Hezká tvář a fajnový sportovní životopis bývaly víc než erudice.

Důvěru nebudil ani fakt, že Koubek byl v sedmdesátých a osmdesátých letech brankář, což dodnes jaksi platí za předsudek.

Taky se před nikým nehrbil a šel vlastní cestou. Měl jasný názor, jak mají jeho mužstva hrát, jak mají vypadat tréninky, jak hráče rozvíjet. Jen v očích veřejnosti vcelku nenápadně. Kdo si všiml, že postoupil s Kladnem do ligy? Na jaře 2009 to senzačně dokázal i s Čáslaví, jenže klub neměl na vyšší soutěž dostatečné zázemí a postupovou licenci prodal za osm milionů Slovácku.

„Míra měl věci skutečně promyšlené. A když se spletl, netrval paličatě na svém, dokázal diskutovat. Nikdy se neřadil k populistům, kteří v médiích mluví tak, jak si to zrovna situace žádá. Vážím si jeho charakteru,“poví Jaromír Šeterle, zkušený funkcionář, který coby manažer Koubka angažoval na čtyřech různých adresách.

Profík, perfekcionista, pedant

Nejdřív do Plzně ještě v době strádání, pak do Mladé Boleslavi v solidním rozkvětu, do Slavie v těžké krizi a na závěr i k národnímu týmu, kde mazák Koubek pracoval jako asistent přísňáka Karla Jarolíma.

„Bohužel to byla špatná pasáž, protože nároďák byl docela vybrakovaný,“zalituje Šeterle. „Skončil Čech, Rosický a nová garnitura kolem Schicka nebo Součka ještě nebyla připravená. Potřebovala čas, aby dorostla.

Dva tři roky byly plonkové. Snad kdybychom ještě chvíli vydrželi.“

Koubka poznal ještě v porevolučních časech, tykají si dobrých třicet let. Zatímco Šeterle začínal manažerskou kariéru v Chebu, Koubek jezdil trénovat do bavorského Ambergu: „Často se zastavil na kafe a společně jsme poznávali, že se naše názory na fotbal příliš neliší. Míra nikdy neměl ušlapanou cestičku. Ani nebyl novátor, jen dokázal nové trendy převádět do praxe.

Fotbal se totiž šíleně rychle mění. Někdo už se učit nechce, někdo novinkám nevěří, jiný jim neporozumí. Míra byl připravený se pokaždé pohnout z místa. Hlavně nepřešlapovat.“

Kdo Koubka zná, poslední dvě věty vám odkýve. Práce ho pohlcuje, obětuje jí spoustu času i energie, do noci leží v datových analýzách, nad kterými jeho trenérští vrstevníci často mávnou rukou. Když byl bez práce, jezdil na stáže po Itálii nebo Německu, protože cítil, že se potřebuje dovzdělat. Žádná stará škola, tenhle chlap chce být trendy. „Navíc je ohromný profík,“vyzdvihuje Ivo Knoflíček, Koubkův asistent ze slávistického angažmá. „Volal mi třeba před půlnocí a povídá: Knoflíku, rád bych, abys mi zítra ráno trochu jinak připravil hřiště, měníme plány. Prostě perfekcionista, pedant na detaily. Dbal na dochvilnost, hodinu a půl před tréninkem už jsme byli v pozoru a on rozdával pokyny. Při tréninku všechno jelo jako po drátkách, žádné prostoje. Až si ze mě hráči dělali legraci: Ty tam s těma kužílkama lítáš pták!“

Dlouho byl Koubek zvyklý všechno si zařídit sám. Přípravu, tréninky, sledování soupeřů, koučing. Složité podmínky ho vycvičily, jiná možnost nebyla. V Plzni, kam původně přišel jen jako „překlenovací trenérský úvěr“, svoji práci lehce pozměnil. Může se opřít o asistenty, na které delegoval spoustu úkolů. Kolega Bakoš se mu stará o útok, Trousil jako

Je fakt, že svéráz Koubek povahově nesedne každému. Od pohledu působí přísně, sem tam si rýpne, třeba i do televizního reportéra, když se mu nezdá otázka. Jakmile přimhouří pichlavé oči a zamračí se, víte, že je zle. Ale ti, kteří k němu mají blízko, potvrdí, že je s ním často i náramná legrace. A že ani ve vypjatých chvílích nebývá osobní.

„Nezažil jsem, že by rozkopal kabinu nebo nadával hráčům,“dušuje se Knoflíček. „Vždycky zachoval dekorum a nadhled, proto jsem neslyšel, že by na něj kluci nasazovali. Přitom Slavia tehdy nebyla v bůhvíjaké kondici. Musela makat, aby dohnala, že nemá na hřišti takovou kvalitu.“

Což byla přesně mise pro Koubka. Doteď ho musí mrzet, jak dopadla, protože z Edenu mizel po necelém půlroce a za zvláštních okolností. V září manažer Šeterle tehdejšího majitele Řebíčka přesvědčil, aby na neokoukaného muže vsadil, v březnu si nová klika ve vedení prosadila, že ho nahradí neznámý Nizozemec Pastoor.

„Bez stresu a křiku jsme se domluvili, a nebyla to falešná solidarita vůči panu Koubkovi, že skončím taky,“líčí Šeterle. „Klub nestál na pevných základech, chyběla mu stabilita a filozofie dalšího postupu byla jiná, než které jsem věřil. To pro nás dva nebylo.“

V Knoflíčkovi to při vzpomínání bublá i po víc než deseti letech: „Po výhře na Dukle si nás zavolal sportovní ředitel Karol Kisel a oznámil, že končíme. Já brečel jako želva, to byla kudla do zad. Hlavně pro Mirka, který kvůli Slavii pustil pozici u reprezentační devatenáctky. Na svazu měl smlouvu na čtyři roky, ale vadil souběh jeho funkcí. Vsadil na Slavii a po dvou jarních kolech dostal padáka. Vzal to s kamennou tváří, Kiselovi řekl jediné: Karle, jednou toho budeš litovat.“

Velmi brzo litovala celá Slavia. Za Koubka se v kritické době držela aspoň na desátém místě, pod uhlazeným elegánem Pastoorem bleskově zahučela až po krk do sestupové bažiny. Prohrávala jeden zápas za druhým a zachránila se jen shodou okolností, protože ani poslední kolo v Ostravě nezvládla.

To všechno je dávno pryč, teď slávisté šturmují za titulem a Viktoria má v neděli možná poslední šanci je přibrzdit.

Další výzva pro Koubka, zřejmě ještě ne poslední.

„Už tehdy ve Slavii jsem si všiml, jak si Míra udržoval figuru, vždycky byl vitální, připravený do práce. Však ani dneska na svoje roky nevypadá,“vidí Knoflíček.

„Věk je pouze jedno z mnoha kritérií. Je přece přirozené, že dva lidé stejného věku můžou mít úplně jinou výkonnost a svěžest. Koukněte na kulturu, na politiku. Sport není výjimkou,“přidá se ještě Šeterle. Dalo by se dodat: není důchodce jako důchodce. „Trenér je manažer, řídí, vede, koučuje. Když si Mirek udrží fyzickou svěžest, ještě v klidu může pokračovat.“

Zatím rozhodně nejede na neutrál. Je pořád ve střehu. A vemte jed na to, že večer bude tuplovaně. Plzeň dohání ztrátu 0:1.

***

La settimana della vita, parte prima

"Karl, te ne pentirai"

L'allenatore Miroslav Koubek e il suo Viktoria Pilsen accederanno alle semifinali di Europa League? E che cosa lo rende speciale?

Jan Palička e David Čermák 

20 Feb 2025 - MF DNES

Questa potrebbe essere la settimana della sua vita. Anche se dieci anni fa ha festeggiato un titolo (compreso un notevole tatuaggio sul vecchio ginocchio) e potrebbe dirvi che è stato l'apice di tutto.

Forse lo è stato, forse no. Se stasera riuscirà a superare il Ferencváros per gli ottavi di finale di Europa League e poi a battere lo Slavia Praga nella grande sfida di domenica, Miroslav Koubek otterrà un timbro d'oro sul suo certificato di allenatore dopo essere stato un giocatore di classe superiore.

Per molto tempo ha prosperato con distinzione, solo che nessuno se n'è accorto. Ora chiede un diploma speciale. A 73 anni, quando non era più una forza da considerare, si è ripreso per il periodo più bello nella sua carriera. E anche se ha pensato più volte di smettere di allenare a causa di un cuore debole, non ne dà ancora alcun segno. I medici lo tengono d'occhio e gli danno il via libera. Ha convinto la moglie nel non voler ritirarsi. E chi vuole smettere quando finalmente arriva la ricompensa per una vita di duro lavoro. Ma perché proprio ora?

Ci sono altre ragioni. All'inizio, ha pagato il prezzo dei selvaggi anni Novanta, quando le squadre di calcio erano spesso il portafoglio di ricchi cowboy che preferivano avere in panchina un nome famoso piuttosto che aspettare pazientemente i risultati di esperti non così collaudati. Un bel faccino e un bel curriculum sportivo erano più importanti dell'erudizione.

Anche il fatto che Koubek sia stato negli anni '70 e '80 un portiere, il che in qualche modo è ancora un pregiudizio, non ispirava fiducia.

Inoltre, non si è mai piegato di fronte a nessuno e ha sempre fatto di testa sua. Aveva un'opinione chiara su come dovessero giocare le sue squadre, ed essere fatti gli allenamenti, su come migliorare i giocatori. Solo che agli occhi del pubblico non dava nell'occhio. Chi ha notato che (nel 2006) aveva conquistato la promozione con il Kladno? Nella primavera del 2009 lo ha fatto in modo clamoroso con il Čáslav, ma il club (del ds Martin Svoboda) non era abbastanza strutturato per la massima serie e ha venduto la licenza di promozione allo Slovácko per otto milioni.

“Míra aveva le idee molto chiare. E quando sbagliava, non si ostinava a insistere, ma era in grado di discutere. Non è mai stato uno dei populisti che parlano ai media come la situazione richiede. Rispetto il suo carattere”, dice Jaromír Šeterle, un dirigente esperto che come manager ha assunto Koubek in quattro diversi indirizzi.

Professionista, perfezionista, pedante

Prima al Plzeň in un periodo di difficoltà, poi al Mladá Boleslav in un solido periodo di splendore, allo Slavia in una grave crisi e infine in nazionale, dove Koubek ha lavorato come assistente del Ct Karel Jarolim.

“Purtroppo è stato un brutto passaggio, perché la nazionale è stata abbastanza rottamata”, si rammarica Šeterle. “Cech, Rosicky erano al capolinea e la nuova formazione, costruita intorno a Schick o Soucek, non era ancora pronta. Avevano bisogno di tempo per crescere. Due o tre anni sarebbero bastati. Forse se avessimo resistito un po' di più...”.

Ha conosciuto Koubek in epoca post-rivoluzionaria e si sono frequentati per trent'anni. Mentre Šeterle ha iniziato la sua carriera dirigenziale a Cheb, Koubek è andato ad allenare a Amberg, in Baviera. Míra non ha mai percorso la strada. Non era un innovatore, ma era in grado di mettere in pratica le nuove tendenze.

Perché il calcio cambia con una velocità pazzesca. Alcuni non vogliono più imparare, altri non credono nelle novità, altri ancora non le capiscono. Míra è sempre stato pronto ad andare avanti. L'importante è non fare il passo più lungo della gamba”.

Se conoscete Koubek, vi dirà le ultime due frasi. Il suo lavoro lo consuma, vi sacrifica molto tempo ed energie, resta sveglio fino a notte fonda per analisi di dati su cui i suoi colleghi spesso fanno cenno di no. Quando non lavorava, andava a fare stage in Italia o in Germania perché sentiva il bisogno di formarsi. Niente vecchia scuola, questo ragazzo vuole essere alla moda. “Inoltre, è un grande professionista”, dice Ivo Knoflicek, assistente di Koubek ai tempi dello Slavia. “Mi ha chiamato prima di mezzanotte e mi ha detto: Knoflik, vorrei che domattina preparassi il campo in modo un po' diverso, stiamo cambiando programma”. Era un perfezionista, un pignolo dei dettagli. È stato molto puntuale, un'ora e mezza prima dell'allenamento eravamo già in attesa e lui dava le istruzioni. Durante l'allenamento tutto girava come un orologio, senza tempi morti. Finché i giocatori non mi hanno preso in giro: “Stai volando con quei coni!”.

Per molto tempo Koubek è stato abituato a organizzare tutto da solo. Preparazione, allenamento, osservazione degli avversari, coaching. Le condizioni difficili lo hanno formato, non c'era altra scelta. A Pilsen, dove originariamente era arrivato solo come “prestito-ponte per allenare”, ha cambiato leggermente il suo lavoro. Può contare su assistenti, ai quali ha delegato molti compiti. Il suo assistente (Marek) Bakoš si occupa dell'attacco, l'altro suo assistente (Jan) Trousil della difesa.

È un dato di fatto che il carattere di Koubek non è adatto a tutti. Ha un'aria severa e di tanto in tanto lancia una frecciatina a un giornalista televisivo quando una domanda non gli piace. Non appena socchiude i suoi occhi penetranti e aggrotta le sopracciglia, si capisce che è nel torto. Ma chi gli è vicino confermerà che spesso è molto divertente. E non va sul personale, nemmeno nei momenti di tensione.

“Non l'ho mai visto prendere a calci una panchina o imprecare contro i giocatori”, dice Knoflicek. Ha sempre mantenuto il decoro e la sua prospettiva, quindi non ho mai sentito i ragazzi prendersela con lui”. Allo stesso tempo, lo Slavia non era in un gran momento. Doveva lavorare per compensare la mancanza di quella qualità in campo”.

Che era esattamente la missione di Koubek. Ancora oggi deve essere dispiaciuto per come è andata a finire, perché è scomparso dall'Eden dopo meno di sei mesi e in strane circostanze. A settembre (2014), il manager Šeterle convinse l'allora proprietario (Aleš) Řebíček a puntare su un uomo non molto apprezzato, e a marzo la nuova cricca al comando spinse per sostituirlo con uno sconosciuto olandese, Pastoor.

“Senza stress e urla, abbiamo concordato, e non si trattava di falsa solidarietà nei confronti del signor Koubek, che me ne sarei andato anch'io”, racconta Šeterle. “Il club non poggiava su basi solide, mancava di stabilità e la filosofia di crescita era diversa da quella che credevo. Non faceva per noi due”.

La mente di Knoflíček ribolle ancora dopo più di dieci anni. "Ho pianto come una tartaruga, è stata una pugnalata alla schiena. Soprattutto per Mirek, che per lo Slavia ha rinunciato al posto in nazionale. Aveva un contratto di quattro anni con la federazione, ma la sovrapposizione delle sue funzioni era un problema. Ha puntato sullo Slavia e dopo due turni di primavera è stato licenziato. La prese con una faccia di pietra, dicendo a Kisel (il direttore sportivo) solo una cosa: “Karle, un giorno te ne pentirai”.

Ben presto tutto lo Slavia se ne pentì. Sotto Koubek, nel periodo critico, aveva mantenuto almeno il decimo posto, ma sotto l'elegante eleganza di Pastoor, era presto affondato fino al collo nel pantano della zona retrocessione. Ha perso una partita dopo l'altra e si è salvato solo per caso, perché ha perso (2-1) anche all'ultima giornata, a Ostrava contro il Banik.

Tutto questo è il passato, ora gli slaviani sono in piena corsa per il titolo e il Viktoria potrebbe avere un'ultima possibilità di rallentarli domenica.

Un'altra sfida per Koubek, probabilmente non l'ultima.

“Già ai tempi dello Slavia notavo come Míra mantenesse il suo fisico, era sempre vitale, pronto a lavorare. Tuttavia, anche oggi non dimostra la sua età”, dice Knoflicek.

“L'età è solo uno dei tanti criteri. È naturale che due persone della stessa età possano avere prestazioni e freschezza completamente diverse. Guardate la cultura, guardate la politica. Lo sport non fa eccezione”, aggiunge Šeterle. Si potrebbe aggiungere: non esiste un pensionato uguale all'altro. “Un allenatore è un manager, gestisce, guida, allena. Se Mirek mantiene la sua freschezza fisica, può tranquillamente continuare”.

Di sicuro non andrà ancora sul neutro. È sempre in allerta. E credetemi, stasera sarà noioso. Il Pilsen deve rimediare la sconfitta per 0:1.